O plašení přízraku stávky vládou a státní mocí

Autor: Jan Kadečka <(at)>, Téma: Archiv, Vydáno dne: 14. 06. 2011



O plašení přízraku stávky vládou a státní mocí

 

Při sobotním nakupování mi padly do oka titulky v sobotních novinách, jak že Kalousek podáním návrhu na vydání předběžného opatření vyzrál na odboráře, kteří by chtěli v pondělí stávkovat a vzít si jako rukojmí poctivé občany.

Jako občanovi by mi na celé věci vadilo, že vláda rozlišuje lidi na odboráře, které nazývá skupinou buřičů, narušujících klid a pořádek a vadí tím občanům v klidné práci (dříve pracujícím v pokojné práci pro socialismus) a ostatní občany, kteří pochopitelně s počínám vlády souhlasí a radují se z toho, jak jsou stále více drbáváni ve jménu všelijakých reforem, které se bohatých nijak nedotýkají, to vše pod záminkou klidu k práci.

Stále stejná hesla politiků, převlečeným z kabátů KSČ do sak ODS, ale láska k lidem, či spíše opovrhování s nimi stále na stejné úrovni s tím rozdílem, že nyní se už ty pravé občanské postoje nemusí tolik maskovat.

Především tisku z celého politického spektra vyčítám jeho terminologii. Jako by odboráři nezastupovali nikoho, ale byli jen partičkou samozvanců, hrající poker s občany a nebylo jich víc, než třeba členů vlády. Dokonce podle vůdčích politiků z ODS nejsou odboráři nikým voleni, na rozdíl od nich. Ani slovo o tom, že stávkující „odboráři“ zastupují mnoho desítek tisíc právě těch, kteří jsou podle vlády zneužíváni, ale ve skutečnosti tito odboráři plní pouze vůli lidí (a především svých kolegů, kteří se takto ozvat nemohou) nedat si líbit téměř středověké vybírání obsahu jejich peněženek, kde už toho stejně moc není, touto vládou. A nejen vládou.

 

Daleko více mi ovšem vadí právní stránka věci, která poněkud zavání zneužitím práva, demagogií a zastrašováním.

 

Chcete fakta? Tady jsou (ovšem údaje jsou pouze z denního tisku, takže s touto výhradou):

Ministerstvo financí podalo v pátek dopoledne návrh na předběžné opatření soudu – a soud promptně vyhověl a měl na to několik hodin. Ovšem žalobce (navrhovatel), tedy MF musí být k žalobě tzv. aktivně legitimován, tedy musí prokázat, že se ho spor přímo dotýká a ohrožuje jeho práva a bez vydání „předběžka“ by utrpěl neodvratitelnou újmu. Už to je poněkud diskusní. Kdyby o předběžné opatření soudu žádalo ministerstvo vnitra (obava z proklamované blokády silnic) nebo vláda, anebo např. České dráhy, bylo by to věrohodnější.

Na druhé straně (u odpůrců – žalovaných) musí být také legitimace  - pasivní, jinak žádné rozhodnutí nemůže být vydáno. Příjemce soudního rozhodnutí musí být v daném případě organizátor stávky, tedy ten, kdo sice musí poslechnout rozhodnutí soudu (jinak dostane pokutu), ale musí být schopen rozhodnutí soudu naplnit – tedy je to ten, kdo stávkujícím velí. Osobně pochybuji o tom, že ČMKOS nebo ASO jsou způsobilí být příjemci, prostě proto, že ČMKOS žádnou stávku neorganizuje a je otázkou, zda ASO není ve stejném postavení. Přesto všichni organizátoři stávky, ač nežalovaní, poslechli s obdivuhodnou poslušností.

Pozoruhodná byla rychlost, s jakou soud rozhodl a nelámal si hlavu ani se svou místní příslušností. Tak Městský soud v Praze  rozhodl o stávce v Brně, Ostravě a jinde v ČR jako soud prvoinstanční, přestože tyto stávky organizují místní odbory. Pryč s ostatními soudy, městský soud v Praze to zastane všechno. Podle občanského soudního řádu soud, zjistí-li svou nepříslušnost, nemůže o věci rozhodnout a musí věc postoupit soudu příslušnému.

Pokud jde o obsah onoho opatření soudu, asi každého napadne, jak je to se znalostmi a kvalifikací soudců týkající se judikatury „stávkového práva“? Oba velmi pohotoví soudci, kteří dle tisku rozhodnutí vydali a odůvodnili je zákonem o kolektivním vyjednávání, se zabývají spory na ochranu osobnosti, tedy diametrálně odlišnou činností. Ale to nevadí, že, když jde o to posloužit vládě. Soudce by měl při vydání rozhodnutí respektovat ustálenou soudní praxi a judikaturu včetně úvahy o použití analogie. To je ovšem v daném případě (jejich) problém, protože obecné soudy (včetně nejvyššího) v minulosti rozhodovaly o zákonnosti několika stávek a vždy rozhodly, že stávky, které se netýkají kolektivního vyjednávání ( a to byly téměř všechny minulé), se v žádném případě nemohou řídit zákonem, který tento postup upravuje; soudy také rozhodly, že použití zákona o kolektivním vyjednávání je na tento druh stávky vyloučeno. Naši milí soudci jsou ovšem nezávislí a zdá se, že naprosto dokonale. Řídí se svým svědomím a svými znalostmi. K tomu nemám co dodat.

O způsobu doručení raději pomlčím, protože to je otázka vyčůranosti jedné strany a přiměřené míry neobratnosti strany druhé (kterou těžko mít někomu za zlé). Od vlády i od soudu je důležité, aby svorně popřely, že dohodly podraz na odborářích při doručování v sídle vlády, kam byli pro tento účel pozváni pod záminkou jednání (které se potom neuskutečnilo, protože účelu bylo již dosaženo); vždyť doručovat soudní rozhodnutí lze přeci kdekoliv a nic jiného se také nestalo. Některým násilníkům a vrahům a tunelářům se nedaří doručovat rozsudky soudů celé měsíce a přitom by stačilo dojít do nejbližší hospody. Ale justiční stráž přeci do hospod nedoručuje, kdežto do sídla vlády ano.

Co však nemohu nepřipomenut je to, že občané žádali mnohokrát soudy o vydání předběžného opatření k dočasné úpravě svých poměrů nebo k zachování pokojného stavu, když byli šikanováni nebo doslova ohrožováni. Téměř nikdy se nedočkali. Vzpomeňte jen na zavírání vody a elektřiny nájemcům, když se nechtějí vystěhovat, majíce platnou nájemní smlouvu, atd. Soudce se nemusí nikomu zpovídat, jak (a zda vůbec) rozhoduje a čím se ve svém rozhodování řídí. Návrhu na vydání předběžného opatření vyhoví, pokud uváží, že je to nezbytné a že bez něj to nejde – říká občanský soudní řád.

Dovolte vzpomínku: V roce 1997, když OSŽ (tehdy pod vedením předsedy Duška) stávkovalo, také vládnoucí garnitura přispěchala hned první den s doručením předběžného opatření, které zakazovalo stávku a s veškerým tím zastrašováním jako nyní. Žalobcem byly České dráhy (alespoň vidíte ten rozdíl v aktivní legitimaci). OSŽ tehdy neposlechlo rozhodnutí soudu a dostalo příkaz zaplatit pokutu 200 000,- Kč a když ve stávce pokračovalo i nadále, dostalo dalších 200 000,- Kč navrch. Po odvolání OSŽ bylo celé předběžné opatření zrušeno a tím pozbyla i platnosti usnesení o pokutách, protože „předběžko“ nebylo vydáno v souladu s právními předpisy. Historie se opakuje s tím, že „nynější“odboráři poslouchají zákon a tím pádem i soud jako hodinky. Možná, že se s tím počítá i nyní, protože nynější „předběžko“ má podle mého názoru všechny znaky rozhodnutí, které nemůže přežít léto. Ale účelu bylo dosaženo. To jen pro porovnání s promptně v pátek vydaným předběžným opatřením, jinak řečeno scénář je stále stejný. To je zase má analogie.

 

Z celého tohohle povídání nabízím dva, možní i tři závěry:

1.    Pokud jsme poslechli „předběžko“ s nesmyslem o porušení zákona o kolektivním vyjednávání, tak stejně odůvodněné předběžné opatření může být vydáno kdykoliv znovu. Dotyčný zákon o kolektivním vyjednávání totiž vyžaduje splnění dalších podmínek, které ve stávce přesunuté na  čtvrtek rovněž (logicky) splněny nejsou a nebudou. Poslechneme opět? Mimochodem soud neumí ani počítat, protože sdělení o stávce obdrželi ti, jichž se to týkalo, shodou okolností rozhodně před dobou delší než tři dny.

2.    Nabízí se úvaha, zda se stávající situace některým odborovým vůdcům v podstatě  nakonec nezalíbí. V záři reflektorů televizí se vyhřáli a rozhodnutí soudu poslechnout musí, jak pravil pan Nečas (jako kdyby různí lobbyisté možná i z jeho strany nějaké zákony kdy ctili), tak holt stávka nebude, co se dá dělat, soud je soud. Hlavně, že jsme ji vyhlásili. Nezbývá, než věřit, že to takhle „strategicky“ ale vždy v souladu se zákonem(?) nebude.  Ačkoliv kdo ví. Víte, kolik máme ministerstev, která mohou ještě podat návrhy na „předběžko“ o stávce? To není o právu, ale o moci. To není o moci, ale o zvůli a o zastrašování mocí.

3.    A o hlavě státu, jak si říká pan prezident, tedy o jeho výrocích se raději také nezmiňovat. Pokud v reakci na stávku se dopustí úvahy, že je nejlépe si místo stávkujícího dopravce vzít jiného a s tímto „nezdárníkem“ se rozloučit, potom nezbývá, než připomenout slib prezidenta, že bude ctít a respektovat ústavu ČR a další zákony. Nějak přitom zapomněl, že právo na stávku je právem ústavním, tedy nadřazeným zákonům a sankce za použití práva nejsou logicky možné. Společný jmenovatel je nabíledni: Snahy zastrašovat nás, obyčejné občánky mocí, zákony, exekutory, atd. stále trvají. Jak dlouho ještě?

     

JUDr. Jiří Rokos