V souvislosti s očekávaným prvním jednáním zásadně obměněné dozorčí rady Českých drah (ČD) je na pražském nábřeží Ludvíka Svobody patřičně dusno. Zatímco odbory mají po jednání s ministrem dopravy a panem profesorem Moosem ze 30. 7. t. r. příslib, že k žádným personálním změnám přes léto nedojde, do programu prvního jednání se kromě volby předsedy dozorčí rady vloudil bod „personální záležitosti“, pod kterým si lze představit cokoliv. Každopádně předčasné informace, ke kterým ze strany ministra dopravy Ing. Dana Ťoka směrem k vedení ČD došlo, škodí státní akciovce ve více ohledech, stejně jako konkurenci poskytnuté informace o ztrátě jednotlivých dálkových linek.
13. července letošního roku, bezprostředně po vyslovení důvěry vládě České republiky, došlo v rámci řídícího výboru Českých drah (ČD) k radikálnímu řezu v dozorčí radě ČD, kde byla vyměněna většina z devíti členů, a to 5. Radikální změna obsazení dozorčí rady ČD byla prezentována jako její odpolitizování a příchod odbornosti díky nově nominovaným akademikům v čele s bývalým ministrem dopravy profesorem Moosem. Jak vyplynulo z vystoupení ministra dopravy Dana Ťoka na tiskové konferenci téhož dne, noví členové dozorčí rady byli nominováni s tím, že odvolají stávající představenstvo ČD a iniciují výběrové řízení na celé vedení ČD.
Tento zajímavý krok ve své podstatě znamená diskvalifikaci nových členů dozorčí rady, kteří mají posloužit jako loutky k záměru, pro který byli vybráni a nemohli se seznámit se skutečnou situací Českých drah, kde je vedení ČD vytýkána jakási únava a nepřipravenost na liberalizaci trhu v železniční osobní dopravě. Co se týká odbornosti, zajímavé je, že ministr dopravy důvěřuje jen akademikům z Českého vysokého učení technického v Praze a další vysoké školy dopravního směru jako by nebyly. Už vůbec nesedí informace o odpolitizování dozorčí rady, které se nekoná nominací Jana Štrofa – nového politického náměstka ministra dopravy, člena ANO a dosavadního vedoucího kanceláře předsedy sněmovny Radka Vondráčka (ANO).
Dne 30. 7. 2018 proběhla schůzka odborů, působících na ČD, (dále Odbory) s panem ministrem dopravy Ing. Danem Ťokem. Na této schůzce byl účasten i panem ministrem doporučený a zřejmě budoucí nový předseda dozorčí rady ČD pan profesor Ing. Petr Moos, CSc., který dostal slovo, aby blíže vysvětlil, co lze vytknout vedení ČD a co jsou ty relevantní důvody, které zvažovanou výměnu managementu ČD ospravedlňují, a to především v rámci přípravy ČD na liberalizaci.
Na předmětné schůzce nebyl zástupcům Odborů sdělen žádný relevantní důvod proklamované potřeby změny ve vedení ČD. Zároveň se potvrdilo, že pan profesor Moos neměl dostatek času na vstřebání relevantních informací o aktuální situaci ČD a zejména pak o aktuálních postojích a dosavadních krocích představenstva ČD, které by mělo mít možnost svoje kroky před dozorčí radou ČD obhájit. Ze strany pana ministra padla výzva, aby se zaklínadlo rating společnosti nepřeceňovalo, protože důvěra věřitelů spočívá hlavně v tom, že za závazky státní akciovky 100% ručí stát. To byla zcela nepravdivá informace, protože stát za žádné stávající závazky ČD neručí.
Jediným pro Odbory pozitivním výstupem byl příslib pravidelných jednání a konzultací ministra dopravy, resp. pana profesora Moose, se zástupci Odborů. Po ujištění ze strany pana ministra i pana profesora Moose, že se přes léto nebude nic dít, byl domluven další termín jednání na 28. 8. 2018.
Odbory mají zcela jednoznačně za to, že problematiku liberalizace nemůže řešit národní dopravce, ale právě a jen Ministerstvo dopravy ČR (MD ČR), které doposud nevytvořilo férové podmínky pro soutěže. Není věcí managementu ČD, ale je odpovědností MD ČR, aby se vyřešily zejména závazky ČD vyplývající ze zákona, přinášející celou řadu povinností, které ostatní dopravci nemají. Např. vybírat dodavatele vozidel a tedy svého hlavního výrobního prostředku pouze v souladu se zákonem č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek, kdy ostatní dopravci tuto povinnost nemají. Naopak jako chvályhodné se jeví počínání stávajícího managementu ČD, který se snaží jednat s péčí řádného hospodáře a nabízí ministerstvu svůj roky budovaný komplexní systém odbavení cestujících, který má zaimplementovány všechny integrované dopravní systémy v ČR a umožňuje vydávat jízdní a rezervační doklady z a do všech stanic, a to nejen na území ČR, ale i v i zahraničí. Tento systém navíc umí integrovat i tarify ostatních dopravců. Ministerstvo tedy nemusí nic vymýšlet a je pouze na něm, aby se s ČD na využití systému dohodlo. Ale MD ČR o tom nechce slyšet a raději hodlá nalít více než 200 mil. Kč do svého podniku CENDIS, s. p. a do Státní tiskárny cenin, s. p., přičemž zde nejsou žádné záruky, jak a kdy bude systém fungovat. Využitím systému státní akciové společnosti ČD by se přitom vyřešila otázka potřebného zajištění síťovosti a problematika clearingu tržeb.
Samostatnou otázkou jsou potom poptávková řízení s akcentem pouhé ceny dopravního výkonu na 1 km, takže díky tomu není třeba zohlednit ani zabezpečovací zařízení jednotlivých tratí, do kterých se investovaly evropské prostředky a došlo k jejich zmaření, když se na železnici dostávají vozidla bez odpovídajícího komunikačního zařízení a dochází k výraznému zhoršení bezpečnosti. Mementem by měla být květnová nehoda na Českobudějovicku u Křemže, kde šťastnou náhodou při srážce vlaků nebyli mrtví, ale pouze 14 zraněných včetně malých dětí na jedné z „nejbezpečnějších tratí“ v České republice, kde by byl při takovém postoji bezpečnější tzv. žezlový systém zabezpečení z předminulého století.
Nelze zpochybnit právo vlastníka společnosti – státu prostřednictvím řídícího výboru a následně dozorčí rady ČD provádět změny v managementu ČD, ale tyto musejí být doprovázeny jasnou strategií a vizí, jak mají ČD vypadat, kam mají směřovat a co se od nich očekává. Pokud někdo dopředu veřejně hovoří o odvolání představenstva ČD, jde určitě o stabilitu firmy a zajímá to věřitele ČD a přirozeně i ratingovou agenturu Moody´s. Stabilita managementu a vztah majitele ke společnosti jsou celkem zásadními kritérii hodnocení. ČD už několik let drží stabilní rating Baa2, což je dva stupně od spekulativního pásma. Toto hodnocení bylo naposledy potvrzeno letos v červnu, přičemž rating má stabilní výhled. Jakékoliv zhoršení ratingu by mohlo znamenat výrazné zvýšení nákladů na úroky z úvěrů a dluhopisů.
Ve 2. pololetí 2018 nastává pro ČD kritická doba, neboť řeší splatnost 8 miliard CZK (300 mil. EUR) dluhopisů veřejně obchodovatelných a splatných v červnu 2019. To představuje novou emisi veřejně obchodovatelných dluhopisů v Londýně a do konce roku 2019 nastavit proces (mandátní banky, advokáti, informační memorandum, roads shows po Londýně, Frankfurtu nad Mohanem, Curychu, Vídni apod.). Pokud se neuspěje, hrozí deflaut, resp. bankrot ČD a rozprodej dceřiných firem, o což možná zájmovým skupinám okolo Vlády ČR a soukromých dopravců jde. ČD mají veřejně obchodovatelné EURové dluhopisy v Lucemburku (Londýn, Frankfurt, Praha) za 25 miliard CZK. Jejich případné znehodnocení spadá do britské jurisdikce. Každoroční „obhajoba“ ratingu (prezentace managementem) je v březnu v Miláně a v červnu v Praze.
Co se týká nedávné historie, ČD začaly s investičním ratingem Baa1 v roce 2011, následně klesl na Baa2 v 2013 a pak v roce 2014 na hranici spekulativního pásma Baa3. V roce 2015 se podařilo za stávajícího vedení ČD přes problémy udržet na Baa3, aby nespadl do spekulativního pásma Caaa. V 2016 se podařilo po prezentacích opět povýšit rating o jeden stupeň na Baa2 (oddálit od hraničního pásma Baa3). V letech 2017 a 2018 se podařilo rating Moody‘ s obhájit a udržet v investičním pásmu Baa2.
Opakovaná negativní vyjádření směrem k managementu ČD a jeho zpochybňování ze strany minstra dopravy výrazně poškozují státní akciovou společnost v jednom z nejdůležitějších období – v době potřebného refinancování dluhopisů a přípravy uzavírání smluv na dálkovou i regionální dopravní obslužnost. Dělají radost konkurenci ČD včetně té zahraniční, nikoliv občanům České republiky co by akcionářům ČD.
Jindřich Berounský
Svaz Odborářů Služeb a Dopravy
